Sedí na zahrádce podniku, o kterém bychom v Praze řekli, že je "hipsterský". Ale v San Francisku jich takových jsou stovky. Čajovna s názvem Samovar je jedním z nich.

Pět minut chůze od slavné Powell Street, kde turisté nastupují do retro tramvají šplhajících do prudkého kopce. Ale tady v parku Yerba Buena Gardens není po turistech ani památky. Na čaje s legračními názvy a rafinovaně vyhlížející sendviče sem chodí zaměstnanci z okolních firem a kanceláří.

Když Rastislava Turka pozdravím, zaklapne knížku, kterou čte. A začneme se hned bavit o literatuře. Málem ani nestačím dosednout, a už mi vášnivě líčí, jak četl životopis Edisona a jak je z něj nadšený. "Všichni dneska blázní z Tesly a o Edisonovi si myslí, že vlastně žádný geniální vynálezce nebyl. Že ani žárovka původně nebyla jeho nápad. Ale on ten nápad dokázal proměnit v dokonalý, fungující výrobek, který se desítky let prakticky nezměnil. V tom byl nepřekonatelný. Můj hrdina je Edison!" říká.

Co se týče čtení, je tenhle třicetiletý Slovák podobně systematický jako v mnoha dalších věcech, které dělá. Stanovil si "kvótu", kolik knížek chce letos přečíst, a teď ji samozřejmě musí splnit. Stejně jako závazek, že od loňského do tohoto prosince ani jeden den nevynechá běh. Nebo jako před časem, kdy se zase rozhodl, že bude 90 dní jíst jenom jablka. Když mi o tom jeho pohledná americká přítelkyně vypráví, tvrdí, že to bylo naprosto bláznivé. Tři měsíce jíst jenom jablka!

Ale Rasty, jak mu většina známých nejen v Americe říká, prostě rád testuje svou vůli. Mimochodem, před pěti lety měl dvojnásobek své současné váhy.

Vypadal jako takový normální tlustý ajťák. I když "normální" není v jeho případě asi ten správný přívlastek.

Dal o sobě vědět jako dvacetileté zázračné dítě s vlnitými vlasy, které dokázalo vylekat Slováky tak, že si od něj nechal radit i tehdejší ministr financí. Turek byl ve dvaceti a něco jedním z nejúspěšnějších slovenských expertů na počítačovou bezpečnost. Vybudoval v tomto oboru prosperující firmu, kterou následně prodal. Neopomene podotknout, že mu to na mnoho let dalo finanční nezávislost.

Krátce pracoval v Silicon Valley v Googlu. Ale korporace ho nelákala, chtěl rozjet vlastní byznys. A věděl, že jestli je někde na světě snazší mít v technologickém byznysu úspěch, pak na západním pobřeží USA.

Konkrétně v San Francisku a okolí.

Firma Synopsi ještě sídlila na Slovensku a on "dojížděl" do Ameriky jednat s potenciálními klienty, partnery či investory. Současná firma Pexeso je už kompletně americká. A Rastislav Turek dva roky v San Francisku bydlí.

Na Slovensku prý už nemá nic. "Ani bankovní účet," usmívá se. Vytahuje slovenskou občanku a ukazuje adresu: "Bratislava, Staré Mesto." Využil zákona, určeného hlavně pro bezdomovce, a nechal si zapsat trvalý pobyt na městském úřadě.

"Nechci zpátky do Evropy. Já si fakt myslím, že to tam nedopadne dobře. Stačí se podívat, co se teď děje kolem přistěhovalců. Lidé zešíleli, jsou vystresovaní, spousta mladých lidí je bez práce. Dřív nebo později jim dojde trpělivost. Zvlášť když to člověk pozoruje zvenku, jde z toho strach."

Jakoby na potvrzení téhle apokalyptické vize se hlasitě rozhouká siréna. Rasty se podívá na hodinky. "Poledne, první úterý v měsíci. Zkouška sirén," řekne. Vida, ona se zase ta Amerika od Evropy tolik neliší. I když my zkoušku sirén máme až ve středu.

Firma Pexeso chce být takový "Google pro video". Prostě místo klíčového slova zadáte "vyhledávání" nějakého videozáznamu. Nemusí být dlouhý, stačí pár vteřin.

A Pexeso vám řekne, kde všude se tohle video objevilo. Nejen například na YouTube, ale také na Facebooku, všech možných videoserverech nebo na blozích. A zároveň získáte analýzu, kolikrát si ho na těchto stránkách lidé pustili. To je velmi zhruba popis nápadu, který chce Rastislav Turek "přetavit" v San Francisku v úspěšnou firmu.

Nástroj nebude nikdy určený pro běžné uživatele, ale pro profesionální klienty. Producenty obsahu, filmové či televizní společnosti, reklamní agentury. První využití napadne každého, je to samozřejmě hledání videí, která se na webu šíří nelegálně. Ale podle Turka to není hlavní důvod, proč Pexeso budí mezi potenciálními klienty zájem.

Mezi prvními klienty je třeba NASA, které šíření jejích videí nevadí. Naopak ho podporuje. Ale chce znát statistiky, jak jsou konkrétní videa úspěšná. Taková čísla k dispozici nemá, protože na stránkách NASA se na ně dívá jen zlomek všech diváků.

"Dneska nikdo neumí změřit skutečnou viralitu videí. Víme, že nějaké má třeba na YouTube dvě stě milionů zhlédnutí. Ale už nikdo nespočítá, kolik jich má jinde. My to budeme umět."

Budoucí čas je důležitý. Zatím na serverech Pexesa běží pilotní verze, kterou využívá zadarmo pár prvních zákazníků. Další stovky prý netrpělivě čekají.

"Původně jsem vůbec netušil, zda o to bude zájem. Po zkušenostech s předešlou firmou jsem se bál, že budeme mít problém zákazníky sehnat. Ale ono někdy před rokem se na trhu něco stalo a najednou jako by se všichni zbláznili. Video zajímá každého. Takže jsme v opačné situaci. Máme spousty netrpělivých potenciálních zákazníků, ale ještě ne finální produkt, který bychom jim mohli nabídnout."

Na tom teď pracují vývojáři v sídle Turkovy firmy, nedaleko od místa, kde jsme spolu obědvali.

"Musíme se porovnávat s Googlem, ne nějakou malou firmou. Nemůžeme pokrývat jen pár procent YouTube nebo pár procent Facebooku. Musíme umět pokrýt sto procent webu. Skoro každý dneska tvrdí, že dělá big data, ale je to zlomek toho, co musíme umět zpracovat my. Miliardy videí, petabyty dat. To představuje ohromné nároky. Na technologie, na lidi, tím pádem na finance."

Podle Turka dnes Pexeso nemá konkurenci. "Což potvrzuje i fakt, že jsme za 15 měsíců existence firmy získali patnáct nabídek na koupi nebo převzetí. První dva týdny po založení," říká. Ale zatím prý všechny nabídky odmítli. "Kdyby nás koupil někdo jako Google, tak nás zaintegruje jako jednu ze svých mnoha služeb. A o to nemám zájem. Chci vybudovat silnou a úspěšnou firmu. Ale je příjemné vědět, že kdybychom se dostali do potíží třeba s financováním, tak tu možnost prodeje máme."

Ptám se, kdy produkt dokončí a nabídne zákazníkům. Nasadí teď úsměv, který má nejspíš natrénovaný pro investory. "Řeknu jen tolik, že se nám daří a že jsme těsně před spuštěním."

Nedokážu posoudit, jestli se Rastislavu Turkovi rodí pod rukama nový mnohamiliardový byznys, anebo Pexeso potká osud tisíců start-upů, které v San Francisku a okolí ročně vznikají. A taky zanikají. Každopádně se o většině z nich nikdy nedozvíme.

Ale Turkovo nadšení i ambice jsou sympaticky nakažlivé.

Skoro je mi líto, že mi není o patnáct let míň a nesedím tu se skeptickým, mírně unaveným novinářem středního věku já sám. A v Turkově startupovém tahu na bránu je i něco velmi symptomatického.

"Tahle oblast je extrémní. Pracují tu extrémní lidé, kteří dělají extrémní věci. To se zvenku nedá pochopit, musíte tady žít. Špatně tu fungují klasické firmy, které rostou o třicet procent ročně. Tady jsou lidé mnohonásobně netrpělivější," říká.

A zároveň dodává, že si vzájemně pomáhají a podporují se. A i když všichni touží vydělat velké peníze, tak to všechno jen kvůli penězům nedělají.

"Na Slovensku nebo v Česku se lidé paradoxně mnohem víc navzájem posuzují podle peněženky. Tady podle ambicí. Když o všechno přijdete a pořád máte tu ambici něco dokázat, je to v pořádku. To je něco, co mi vyhovuje. Doma jsem byl na místní poměry úspěšný, tady o to teprve usiluji. Když jsem sem přijel, byl jsem nikdo. A rozhodl jsem se být aspoň malou rybou v hodně velkém rybníku."

Podle svých slov má čas. Sice mu nedávno bylo třicet, takže se už do žebříčků nejúspěšnějších byznysmenů do třiceti nedostane, ale to mu nevadí. "Průměrný věk podnikatele v Silicon Valley je 34 let."

Když jsme spolu před dvěma lety dělali rozhovor o jeho předešlé firmě, měl v ní funkci s názvem CBO. Chief of Bullshit Officer. Bullshit ve smyslu "bulíků", které se věší na nos, česky řečeno. "U nás lidé nazvou bullshitem všechno, co se o milimetr odchýlí od reality. V Americe to dělá každý. Slováci a Češi jsou skvělí inženýři, skvělí zaměstnanci, dokážou udělat skvělý produkt. Co neumí, je ho prodat. A ani prodat sami sebe," říká.

Ptám se, jestli tu funkci stále má. Zarazí se a chvíli přemýšlí. "Ale jo. Pořád to tam je. Je to součást té hry, kterou jako zakladatel start-upu zahrajete. Ale teď je to tam mnohem míň než předtím," usměje se.

To je dobré se na konec rozhovoru dozvědět.